Vjezd do vsi od Ještětic. Vpravo od věže budova farských chlévů.
Mnoho staletí před naším letopočtem byla celá krajina orlického podhůří pokryta hlubokými pralesy. V níže položených místech leskly se plochy mohutných jezer, která napájely bystřiny tekoucí z hor, nevelké to potoky, ale po deštích a tání sněhu byly z nich mohutné a prudké řeky, které se prodíraly údolími a ukládaly v klidnějších místech mohutné vrstvy nánosu. Z jezer a močálů vystupovaly ostrovy a vyvýšená místa, jejichž houštinami se prodíraly hordy kočovných lidí. Byli to lovci zvěře, kteří se stěhovali za zvěří a z místa na místo. Tito osadníci zdejších krajin se usídlovali na návrších a pahorcích, aby si tam zřizovali tábory. Odtud vycházeli na lov k vodám, kde lovili ryby, vodní ptactvo i čtyřnohá zvířata, když se chodívala k vodě napít.
Nejstarší známky po osídlení kraje kolem Bílého Újezda náležejí podle úsudku znalců do tak zvané mladší doby kamenné, která je určována na dobu kolem r. 3000 před Kristem. Po nich zůstaly v našem kraji občasně se vyskytující kamenné sekery či mlaty a pod. podobné nálezy byly učiněny na př. u Lipovky. Pozůstatky osídlení té doby nalezeno i u Rychnova n. Kn. (u Jam, Třebešova). I u Bílého Újezda žili tito lovci mladší doby kamenné. Přimělo je k tomu asi výhodné položení náhorní úzké roviny, která se zvedala nad hlubokým údolím horské bystřiny (Zlatého potoka) z jedné a širokými jezery na straně druhé. Místo to (dnešní část „Na brandeburské“ a „Příčka“) bylo i na ostatních stranách chráněno bažinami a vodou a proto horda lidu tu usedlá byla bezpečnější před přepadením jinými hordami. Její členové nalezli tu i měkký, loupající se kámen (opuku), z jehož ložisek bylo možno lehce vybrati mnoho desek, aby vznikl otvor dostatečně veliký jako úkryt při nepříznivém počasí. Odtud nebylo také daleko pro vhodný kámen, z něhož si horda hotovila potřebné kamenné mlaty a sekery.
Když bylo potřebí nových nástrojů, vypravili se někteří muži k východu, k nynějšímu Skuhrovu, aby odtud přinesli červenavý a dostatečně tvrdý kámen, z něhož se lámaly potřebné kusy a opracovávaly se. Pro tuto práci měli zde jistě podmínky nejlepší. Ploché desky opuky a prahorní břidlice byly výbornou pomůckou. Od řečiště potoka (Zlatého potoka) přinášely děti potřebný křemenitý písek. Jím se posypala plocha leštícího kamene a tak vznikl brus, na němž se třením ohlazoval budoucí nástroj do ploch i do ostří. Ale lid mladší doby kamenné uměl ještě více. Uměl do svých kamenných nástrojů vrtat otvory pro násady. Dělali to opět brousícím způsobem. Těleso budoucího mlatu či sekery upevnili mezi těžší kameny a na místo, kde měl být otvor, nasypali drobný křemenný písek. Potom na toto místo postavili vrtací zařízení. byl to kus syrové větve, kterou ve svislé poloze nad budoucím nástrojem přitlačovali shora jiným kamenem. Vrtací dřevo obtočili dlouhou šlachou a za tu tahali střídavě za jeden a zpět za druhý konec. Později použili jakéhosi luku, jehož tětiva obtáčela vrtací dřevo. Práci na úpravě nástrojů prováděly ženy. Vrtací kolík uváděný do pohybu protahováním šlachy se otáčel chvíli do prava, chvíli do leva. (Prasystém našich svidříků). Otáčející se dolní konec vrtidla dřel pískem spodní kámen – budoucí nástroj – a vyhluboval v něm nejprve širokou jamku, kterou potom zahrocovaným vrtidlem prohlubovali, až byl otvor hotov. (Zde bylo brousícího písku dost i syrového dřeva na vrtidla.) Proto otvory nástrojů z té doby mají otvory kuželovité, vhodné pro nasazení topůrka. Topůrko, za něž sloužil kus větve, upevňovali k mlatu nebo sekeře střevy nebo šlachami a to syrovými, aby až seschnou, přitáhly nástroj pevněji k topůrku.
Dejme se nyní na chvíli unést fantasií a vykouzleme si malou historku. Tehdejší lovec zdejší hordy vypravil se na lov drobné zvěře. Nemusil se bát napadení velkou divokou zvěří, neboť místo to nebylo rozsáhlé. Vzal proto jen menší zbraně. Sešel k širokému jezeru na straně, kde slunce zapadá, a v jeho rákosí lovil lehkým mlatem drobnou zvěř. Vždyť její maso je tak jemné a měkké. Či vyplul na jezero v kolísavém, lehkém člunu, který si vyhloubili v táboře z rovného kmene stromu? Kdož ví. Hle, teď vhodný úlovek je na dosah ruky! Lovec prudkým máchnutím udeřil malým mlatem po zvěři. Ale běda! Snad topůrko prasklo či šlachy povolily. Mlat zapadl kdesi do bahna. Lovec nenašel svou zbraň. A zapadlý mlat zůstal v bahně.
Dávno zemřel lovec, který litoval svého nástroje, i horda se odstěhovala jinam. Přešly věky. Dávno odtekly vody jezer, i bažiny vyschly. Zbyl v těch místech jen nepatrný potůček, klikatící se kotlinou kamsi k Ostrovu.
A s ním vracíme se opět do přítomnosti.
Přišli jiní lidé, obdělali tu pole a nazvali je „Na panském“. Později na těchto polích vykopali hluboké příkopy a vložili do nich drenážní roury. Opět po letech na jednom z těchto polí po hluboké orbě vybírala moje žena kamení. A zvedla z brázdy podivný kámen. Byl hladce opravován, na jednom konci měl tupé ostří a plošku na druhém. Uprostřed vydrolila se pod jejími prsty hlína z pravidelného otvoru. A malý mlat z mladší doby kamenné, který ztratil tehdejší lovec, se dostal opět do rukou člověka. Ne aby zabíjel, ale aby obohatil naše poznání.
To se stalo v r. 1953 na poli K. Jirouda „Na panském“, nedaleko lesa vedoucího k Ostrovu. Mlat ten leží dnes přede mnou na stole. Je 7,5 cm dlouhý, je hladce opracován na jednom konci v tupé ostří, na druhém v malou plošku. Uprostřed je jeho červenavá hmota provrtána otvorem pěkně vyhlazeným, který má na jedné straně 19 mm, na druhé 14 mm v průměru. Odborníci určili jeho stáří a prohlásili, že patří do mladší doby kamenné.
Přešly věky i doba mladší historie, zmizeli jeskynní lidé a naše kraje osídlili jiní lidé. Dějiny vypravují o době bronzové, železné, o lidech kmene keltského, jimž říkáme Bojové a po nichž dostala naše vlast latinské pojmenování Bojohemum (z toho německé Böhmen). Zmizeli i poch přišlí Markomané kmene germánského. Podle starých letopisů opustili germánské kmeny naši vlast v 5. stol. našeho letopočtu a přišli sem Slované.
Kamenný mlat z mladší doby kamenné, vyoraný „Na panském“.
Východní Čechy osadili Charváti a jejich území dosahovalo na jih až k Chrudimi a ke Kolínu, na Západ až k Mladé Boleslavi.
Příchodem Slovanů počíná v našem kraji nový život – život hospodářský.